Obsazení:
| Rusalka – Bára Basiková |
| Princ – Petr Muk |
| Cizí kněžna – Yvetta Blanarovičová |
| Ježibaba – Renáta Podlipská |
| Vodník – Peter Poldauf |
| Šašek – Antonín Moravec |
| Hajný - Dušan Kollár |
| Kuchtík – Patrick Fridrichovský |
| Voda - Nelly Danko |
Jakkoliv je sám fakt, že byl na motivy slavné opery Antonína Dvořáka vytvořen nový muzikál a jakkoliv uznávám, že se na tento fakt mohou názory velmi různit, zpracování samo je dokonale profesionální, působivé a důstojným způsobem přibližuje Rusalku davům. Tvrdit, že se jedná o komerční záležitost, je v souvislostech s velkou muzikálovou produkcí směšné, protože velká muzikálová produkce prostě musí tvořit komerčně a jistá dávka vypočítavosti musí jít ruku v ruce už s prvními myšlenkami na nový projekt. Komerční úspěšnost je základním předpokladem fungování takové produkce a nemusí (a myslím, že ani nemůže) být na úkor kvality. A společnost Parlando, producent Rusalky Muzikálu, rozhodně obohatila muzikálový svět o další kvalitní představení.
Samozřejmě, Dvořáka v tom nehledejte. Ale kdo ví, třeba by se mu to líbilo. Jo, a taky si nekupujte sedmou řadu střed sedadlo 35. Neexistuje. Paní se seznamem zřejmě podobně neexistujících míst vás s úsměvem posadí někam, kam jste si lístek schválně nekoupili a ještě vám vysvětlí, že je to stejně „hodnotné“ místo. Ale to je jedna z mála výhrad, navíc minutu před představením v divadle začnou hromadné přesuny a přední prostřední řady, původně prázdné, se rázem naplní. Takže když máte štěstí a není zrovna vyprodané představení (a v současné době bych se divila, kdybyste na takové narazili), můžete si sednout, kam chcete (pokud už tam někdo nesedí :-))).
Můžete se smát, že se mi líbí všechno, že byste se divili, kdyby se mi to nelíbilo a myslet si něco o muzikálovém fanatikovi. Ale já sama, když jsem seděla v hledišti divadla Milénium, jsem si to taky říkala a skoro jsem se snažila, aby se mi to nelíbilo. Ale už prostředí divadla Milénium vás prostě dostane. Skvělá a naprosto originální scéna Jaromíra Pizingera (má ta Bára ale štěstí, že jo, holky?), úžasné kostýmy Theodora Pištěka a kvalitní obsazení v režii Jozefa Bednárika musí umlčet většinu pochybovačů. Bára vás přesvědčí o tom, že se jako Rusalka narodila, Petr Muk s Yvettou Blanarovičovou předvádějí vzájemnou přitažlivost tak přesvědčivě, že prudérnější maminky zakrývají dětem oči, Peter Poldauf coby tatíček Vodníček ani zdaleka nepřipomíná zlé vodní muže, kteří si pro ukrácení dlouhé chvíle tu a tam někoho utopí, kdo viděl Renátou Podlipskou jako sice lehce barokní, ale o to víc rozněžněnou Máří Magdalenu, neuvěří, až ji uvidí jako Ježibabu. Mě osobně asi nejvíc zaujala Voda v podání Nelly Danko (držitelka letošní ceny Thálie ve svém oboru), možná hlavně tím, že vyjadřování tancem a zejména baletem normálně moc nerozumím. Nelly však tančila tak, že ve mně vyvolala pokušení si na nějaký balet zajít. A to všechno samozřejmě doplněno skvělou company, měnící se co chvíli z lesních žínek, vil a skřítků ve dvořany a zámecký personál.
Shrnuto podtrženo, s výjimkou konzervativních operních fanoušků, Rusalka Muzikál rozhodně stojí za shlédnutí. I za ty peníze.
květen 1999