Včera, 5.7. L.P. 2005, se země česká probudila do velmi, ale velmi deštivého dne. Ani psa by nevyhnal, ale správný kočkocvok nelenil a vydal se na výlet do slavného města Tábor, neb sám Starobyl Vznešený napsal a uváděl zde dílo muzikálové o velkém českém Kazateli.
Zatímco první část kočkocvočí výpravy, toužící po zeměpisné vycházce po tomto slavném městě i za toho hrozného počasí už byla na cestě autem, my s Evou při pohledu z okna opravdu pochybovaly o našem duševním zdraví. Nicméně nakonec jsme hrdinně vykročily do deště směr Hlavní nádraží, neboť jsme se odvážily k našemu putování využít služeb Českých drah. Ve vlaku už nám držel místo Kuba a za velmi tematického povídání nám cesta příjemně utíkala a nezkazilo nám to asi 3/4 hodinové zpoždění, se kterým jsme dorazili do Tábora. A to jsme ještě netušili, co nás čeká při zpáteční cestě…
V Táboře jsme vyhledali útulnou krčmu, která nás poněkud zklamala takovými malichernostmi jako laxní obsluha nebo že jsme v avokádové omáčce nenašli ani stopu avokáda… nicméně posilněni na těle i duchu jsme se vydali k divadlu, kde už v divadelní kavárně čekala poslední část naší výpravy, Montty s Ájou a kde jsme se také sešli s naším předvojem.
Na první polovinu představení většina naší výpravy zaujala velmi „dobrá“ místa asi ve třetí řadě na balkoně, jak "dobrá" byla Vám asi víc nepřipodobním, protože podobně "dobrá" místa se v Miléniu ani nenalézají. Naše nářky, že chcem „na lísačku“ nikdo nevyslyšel, tak jsme si na druhou půlku pomohli sami a rozlezli se po volných místech dole v sále.
Ale k představení samotnému. Přesto, že jsem hlavně po první polovině měla velmi rozporuplný pocity, protože něco se mi hodně líbilo a něco se mi hodně nelíbilo, nelitovala ani na vteřinu, že jsem se přes veškerou nepřízeň počasí a cestování do Tábora vydala a viděla něco, co nevím, jestli ještě někdy k vidění bude. Zvláštní směs ochotnických a velmi profesionálních a úžasných hereckých i pěveckých výkonů, fraškovitých až skoro laciných a dojímavých a zajímavých výstupů...
A světe div se, nejvíc se mi líbily naše kočičky. A myslím, že může naprosto objektivně prohlásit, že byli opravdu nejlepší :-):-):-) (přes ty smajlíky to myslím smrtelně vážně).
Zdeněk Plech jako Jan mě mile překvapil svým hereckým výkonem, protože přesto, že je to můj nejoblíbenější Vašnosta/Starobyl, uznávám, že v Cats je jeho herectví chvílema trošku operní. Pěvecky mě nepřekvapil, byl výborný jako vždycky.
Úúúúúúúžasná byla Martinka Ošlejšková jako Anděl, jen škoda, že si ani jednou nezazpívala. Ale byla tak úžasnej andílek, že v tý první půlce jsem vždycky stekla z balkonu (v druhý jen pod sedačku :-) ).
Kačaba Nováková jako šéfka pobudů opět potvrdila svůj komediální talent (a Gábinu si v tý roli taky umím velmi dobře představit).
Dita Hořínková jako Husova řekněme dnešními slovy „fanynka“ Markétka byla opět skvělá jak herecky, tak pěvecky a zas mi vehnala slzy do očí.
Výborná byla i Danka Šinkorová jako Janova sestra Kateřina.
Ale myslím, že nebudu přehánět a přesto, že nevím, nakolik to ode mě vyzní objektivně, ale nebyla jsem sama a první, kdo to řek, jednoznačnou hvězdou představení byl Rofy jako Štěpán z Pálče. V roli, ve který konečně moh ukázat opravdu všechno, co v něm je (aniž bych tím chtěla předchozí role nějak snižovat), předved herecký i pěvecký koncert a jeho monolog k Husovi poté, co ho zradil, myslím opravdu „dojal a rozplakal sál“ (mě teda rozhodně :-) ).
Z nekočičího obsazení mě zaujal Zdeněk Šmukař jako Ďábel a docela se mi líbil i Causius – Farář Michal Martina Křížky. (Doufám, že ta jména sedí, opsána z „programu“, vím, že byly nějaké změny).
A celkové zpracování tématu bylo opravdu svým způsobem netradiční, ale přes chvilkové opravdu velmi protichůdné pocity musím říct, že se mi to celkově hodně líbilo.
A ten netušený zlatý hřeb programu... Po příjemném posezení v divadelní kavárně po představku jsme se vydaly s Evou, Montty a Ájou směrem zpět hlavní město opět vlakem. Vlak, který přijel do Tábora a měl nás do Prahy dovézt, se ani nerozjel, po 3/4 hodinovém čekání nás z důvodu nesjízdnosti trasy „přeložili“ do autobusu, který nás dovezl za nesjízdnou část trasy a do Prahy jsme místo v 0,10 dorazili v 1,10… ale ani cestou jsme neztrácely humor ani my, ani ostatní cestující, takže to nakonec byl docela ulítlej noční mejdan :-) .
Omlouvám se, že jsem se tentokrát nechala tak unést a není to zrovna nejkratší, ale na jeden deštivý den bylo těch dojmů opravdu hodně :-)
6.7.2005