Obsazení:
| Ježíš Kristus – Martin Skala |
| Jidáš Iškariotský – Josef Štágr |
| Marie Magdalena – Renáta Podlipská |
| Pilát Pontský – Ivan Doležálek |
| Herodes Antipa – Vilém Čok |
| Kaifáš – Peter Poldauf |
| Annáš - Jindřich Vobořil |
| Šimon Petr – Miroslav Mokoš |
| Šimon Zélotes - Milan Fiala |
28.6. uplynul rok od chvíle, kdy v Divadle Spirála po dvanáctistéosmdesátéosmé a naposledy Jidáš zradil Ježíše, Ježíš se nechal ukřižovat a Máří Magdalena nevěděla, co si počít s láskou k muži, přesvědčeném o tom, že je syn boží. Od chvíle, kdy byla definitivně uzavřena na dlouhou dobu nejdůležitější kapitola českého muzikálového divadelnictví. Počtem repríz zůstane uvedení legendární rockové opery Jesus Christ Superstar na českých muzikálových jevištích asi hodně dlouho nedostižné a pro mnoho účinkujících i diváků neopakovatelnou první láskou.
Ono skutečně poslední 1288. představení jsem nenavštívila, i když jsem tu možnost měla. Derniéry se ovšem konaly dvě, a tu první, určenou speciálně pro Musical klub („klub přátel muzikálového umění“ neboli všech bláznů, kterým nestačilo vidět Ježíše jednou ani třikrát, ale aspoň pětkrát), jsem rozhodně vynechat nemohla. Druhá derniéra byla spíš pro kolegy z českého muzikálového světa a další významné osoby, „bezvýznamní“ diváci platili za vstup mezi „významné“ 1.000,- Kč. Upřímně řečeno jsem nakonec byla docela ráda, že jsem si lístek na večerní představení nekoupila, protože i to odpolední se na mém duševním zdraví dost podepsalo.
První tři čísla jsem ještě jakž takž zvládla i s vědomím, že je vidím „opravdu naposled“, ale když na jeviště vstoupila Renáta Marie Magdalena Podlipská a po několika taktech „Vše je tak jak má být“ přes mikroport vzlykla na celou Spirálu a padla Ježíšovi Martinovi Skalovi kolem krku, odstartovala ve mně několikahodinový vodopád, který se nedal zastavit. Tím spíš, že v každém výstupu přibývalo mokrých tváří a narudlých očí jak v hledišti, tak i na jevišti. V první polovině brečela celá dámská company, ale při závěrečné děkovačce se přidal i nejeden člen company pánské.
Naštěstí se sami účinkující snažili zmírnit napětí a smutek drobnými úpravami a žertíky. Martin Skala zpíval místo „můj čas se naplnil, jen pár zbývá chvil, tak tři léta v různých krajích, jako třicet se mi zdají…“ „náš čas se naplnil… a … čtyři roky …“ (Ježíš se ve Spirále hrál bez jednoho měsíce čtyři roky), Pepa Jidáš Štágr místo „ve čtvrtek v noci“ „v pátek ráno“. Při „Co na tom je tak zlého“ se spící Ježíš náhle probudil a vytáhl z rukávu růži, čímž vyvolal v Renátě další průtrž, takže mu opět padla kolem krku a dozpívala vzlykající. I v druhé části představení nebylo o snahy rozehnat smutek nouze. Při hádce Ježíše s Jidášem si Jidáš při svém „zkrať tu trapnou chvíli“ nervózně klepal na hodinky, na což mu Ježíš po chvíli odpověděl slovy „ty lháři jsi Štágr“ (původně „ty lháři jsi Jidáš“). Ježíšův sólový výstup „V zahradě getsemanské (Děj se vůle tvá)“ odzpíval Martin Skala tentokrát anglicky a u této příležitosti připomínám, že se Martin Skala dostal do nejužšího kola v konkursu na obsazení titulní role v novém londýnském zpracování JCS. Ale nejen Martin a Pepa byli aktéry různých zpestření. Když přivedli Ježíše poprvé před Piláta, Ivan Pilát Doležálek Pontský uvítal Ježíše s baskytarou (Ivan kromě ztvárnění Piláta sedával ve Spirále v orchestru) a místo „z Galileje přicházíš, ta mi nepřísluší dnes, ať soudí spíš tě Herodes“ konstatoval „…ať soudí spíš tě Vilda“ a nastupující Herodes Vilda Čok svůj text také náležitě upravil (např. místo „tak kde máš svatozář“ „tak kde máš slabikář“ apod.). Vše psát od prvních řádků si s Renátou zazpívala i Athina Langoská, třetí Marie Magdalena. Když se římští vojáci snažili nasadit Ježíšovi trnovou korunu, utekl jim a dělal na ně dlouhý nos. Při Pilátově soudu to nevypadalo o nic vážněji, při slovech „…voláme Řím, trestej a moudře važ…“ vytáhl Peter Kaifáš Poldauf mobilní telefon, Pilátova žena Šárka Procula Marková, která se původně Ježíše zastávala, oplakávala ho a prosila Piláta, aby ho ušetřil, celé bičování prochechtala a Pilát počítal tentokrát anglicky. Úprav nebylo ušetřeno ani samotné ukřižování a tak Ježíš dostal po slovech „Bože já žízním“ napít z reklamní lahvičky nějakého tvrdého alkoholu a Šimon Zélotés „podpalovač hořícího kříže“ mu na závěr zamával.
Ani se mi nechce věřit, že už je to rok. A jakkoli je Evita skvělá a Rusalka úžasná a budou tu jistě desítky dalších báječných představení, Ježíš bude jistě nejen pro mě už navždy „prostě první“. Možná bych ještě měla dodat pro případné nezasvěcence (pokud se tu vůbec nějaký najde), že jsem Ježíše viděla 45x a stručně vysvětlit, jak se mi to stalo. Představení, jako je Jesus, pokud ho chcete úplně vstřebat, je podle mého třeba vidět tak třikrát. Taky když jsem ho viděla potřetí, myslela jsem si, že už mi to stačí. Vlastně za to může Rajče, protože mi vysvětlil, že ještě musím za každou cenu vidět Dana Bártu jako Jidáše. A tak jsem se asi tak po půlroční pauze vydala na Ježíše počtvrté. Po delší pauze mi a v jiném obsazení (kromě Dana jsem premiérově viděla Martina Skalu jako Ježíše) mi přišlo, že to vidím poprvé. Navíc když jsem o přestávce bloumala divadlem, objevila jsem zajímavou vývěsku o „Musical klubu“, jehož členem se může stát každý, kdo navštíví představení alespoň 5x. Kromě slev mají členové přístup do zákulisí, na speciální akce apod. A tak jsme si s Rajčetem řekli, 4x nebo 5x, to už je jedno. Navíc mi do sbírky chyběla Bára Basiková jako Marie Magdalena. Takže jsme šli popáté, ale tímto neskončilo. Dostali jsme bronzovou kartu a zakládací listinu klubu, ve které jsme zjistili, že úplně nejbáječnější je mít zlatou kartu. Neboť kromě 50% slevy dostanete také pozvánku pro dvě osoby na každé jubilejní představení. Má to jen malinký háček. Když chcete zlatou kartu, musíte tam jít 25x… a vznikne závislost jako každá jiná …
červen 1999