Obsazení:
| Hamlet – Janek Ledecký |
| Ofélie – Zuzana Krištofová |
| Královna Gertruda – Sisa Sklovská |
| Král Claudius – Dušan Kollár |
| Horacio – Bohouš Josef |
| Polonius – Pavel Zedníček |
| Laertes – Martin Skala |
| Helena – Taťána Málková |
| hrobníci – Tomáš Trapl a Luděk Walter |
Na tu téměř šílenou myšlenku – původní český muzikál na motivy snad nejznámějšího Shakespearova dramatu – přivedl Janka Ledeckého při dokončování jeho šestého autorského alba Martin Kumžak (aranžmá, orchestrace, dřívější muzikálová aranžmá – Pěna dní, Hair, Rusalka). V době, kdy muzikálový boom způsobený zejména Jesus Christ Superstar a Draculou v Čechách už dávno odezněl a čím dál víc zejména původních muzikálů se mírně řečeno nepovedlo, se Janek Ledecký nenechal pochybnostmi okolí odradit, Hamleta si přečetl ve všech dostupných českých překladech i v originále, během dvou let intenzivní práce napsal libreto i hudbu a shromáždil kolem sebe realizační tým zvučných jmen. Dramaturgii svěřil Janu Kačerovi, kultovní postavě českého filmu a divadla, který, jak sám říká, věří, že muzikálové zpracování Hamleta zvýší zájem českého publika o tradiční Shakespearovy inscenace. Režie se ujal Zdeněk Troška, známý především jako režisér filmových pohádek a nenáročných komedií, režíroval však i několik operních představení a hudebních televizních dokumentů. I on, když se dozvěděl o připravovaném muzikálovém zpracování Hamleta, zapochyboval: „Když jsem slyšel, že se bude dělat Hamlet, řekl jsem si: Kam až to půjde? Za chvíli bude muzikál Kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové nebo Telefonní seznam. Ale když jsem uslyšel demo nahrávku, okamžitě se mi zalíbil, protože je naprosto jiný než všechny muzikály, které v Praze byly, jsou a budou.“ Autorem scény je přední architekt a scénograf Šimon Caban (s bratrem Michalem stál u zrodu Baletní jednotky Křeč), kostýmy vytvořil Josef Jelínek a choreografie se ujala Zuzana Krištofová. Tvůrcům muzikálu se podařilo vyřešit i nejzávažnější problém českého muzikálového podnikání – najít odpovídající prostor a tak díky tomu původně zpochybňovanému nápadu má Praha o další divadelní scénu víc. Divadlo Kalich vzniklo v zadním traktu budovy v Jungmannově ulici č. 9, který patří Českobratrské církvi evangelické, kde ještě v roce 1998 bylo skladiště (v minulém století tu bývalo církevní divadlo).
Musím přiznat, že ani já, ač velký muzikálový nadšenec, jsem se pochybám neubránila, když jsem se o Hamletovi dozvěděla. V žádném případě nejsem odpůrce nových forem a popularizace klasických děl, ale přece jenom – čtyřhodinová i pro činohru dost náročná tragédie – a muzikál? Když jsem o tom však přemýšlela, musela jsem uznat, že v Hamletovi je skutečně všechno, co v muzikálu má být – šílenství lásky, zrada, smrt a to vše podpořené romantikou středověku. Dobře, ale píše ho Janek Ledecký? Ne, že bych měla něco proti Jankovi nebo jeho písničkám, ale přece jenom – dvě a půlhodiny jeho hudby? Musím však přiznat i to, že časem mé pochyby zmírnilo zejména velmi kvalitní obsazení všech alternací. Nejenom osobnostmi českého a slovenského divadla – Zdena Studénková (královna Gertruda), Andrej Hryc (král Claudius), Pavel Zedníček (Polonius), Sabina Laurinová (Ofélie) nebo českého hudebního nebe - Petra Janů (královna Getruda), Josef Vojtek (Hamlet), Ondřej Hejma (král Claudius), Josef Laufer (Polonius), Richard a Vladimír Tesaříkovi (hrobníci), ale zejména ostřílenými muzikálovými stálicemi – Sisa Sklovská (královna Gertruda), Bohouš Josef (Horacio), Martin Skala (Laertes), Petr Kolář (Laertes), Dušan Kollár (král Claudius), Zuzana Krištofová (Ofélie), Tomáš Trapl a Luděk Walter (hrobníci).
Začala jsem být na Hamleta docela zvědavá a tak jsem uvítala možnost navštívit představení tohoto muzikálu, konané speciálně pro naši firmu a musím říct, že jsem byla skutečně příjemně překvapená. Jednoznačnou předností inscenace je originální otáčivá scéna, která umožňuje na maličkém jevišti divadla Kalich vytvořit tři různá prostředí. Celé divadlo je spíše komorní a tak, i když pro některé diváky v předních řadách je muzika možná dost nahlas, je zážitek skutečně bezprostřední. Jak jsem očekávala, většina melodií i textů je poznamenána typickým rukopisem Janka Ledeckého, ale jsou tu k slyšení i melodie přinejmenším netypické – např.Dneska je naposled (král Claudius a herci) nebo Celej život kopu hrob> (hrobníci). Pro mě osobně se stali jednoznačnými hvězdami představení královna Gertruda v podání Sisy Sklovské (zpívala v opeře SND, jejím prvním muzikálem byl Webberův Josef a jeho barevný plášť v Bratislavě, v Praze si zahrála Agnes v Krysařovi) a král Claudius Dušana Kollára (company Hair, Mise, Hajný a Vodník v Rusalce Muzikálu). Přesvědčili mě o síle jejich lásky natolik, že jsem Claudiovi (nebo spíš jeho představiteli ;-)) skoro odpustila bratrovraždu. Jejich duet Dlouhou jsem stál u tvých dveří, královnina Nevěrná či královo Bože můj, kudy dál se staly mými nejoblíbenějšími melodiemi. Líbila se mi i Ofélie v podání Zuzany Krištofové (company Jesus Christ Superstar, Dionne v Hair, hlavní role v Rusalce Muzikálu), zejména její naprosto přesvědčivé „zešílení“. Představitel jejího bratra Laerta Martin Skala (hlavní role v Jesus Christ Superstar, Princ v Rusalce) a Hamletova přítele Horacia Bohouš Josef (Herodes v Jesus Christ Superstar) mě potěšili už svojí přítomností a navíc potvrdili své kvality pěveckými výkony, ze kterých běhá mráz po zádech. A samozřejmě hrobníci Luděk Walter (hospodský v Krysařovi) a velká muzikálová osobnost Tomáš Trapl (Enjolras v Les Misérables, Chick v Pěně dní, Kněz a Šašek/Sluha/Profesor v Draculovi, Jidáš v Jesus Christ Superstar, Jim v Benzinu a mejkapu), kteří jsou pro alternující bratry Tesaříky velkou konkurencí. Z autora a představitele hlavní role jsem už tak jednoznačné pocity neměla. Herecký výkon Janka Ledeckého (s muzikálovou zkušeností jako Colin v Pěně dní) mě v první polovině nepřesvědčil vůbec, v druhé polovině o něco více a v závěru jsem se mu skoro omluvila. Podobně to bylo i s pěveckým výkonem, některé písničky si Janek napsal evidentně „na tělo“, v jiných se trochu přecenil. A vůbec se mi nelíbil Polonius v podání Pavla Zedníčka, i když uznávám, že částečně to může být ovlivněno tím, že ho moc nemusím. Každopádně jsem se nemohla ubránit pocitu, že si do představení odskočil z Kufru a z čísel, ve kterých vystupoval, učinil frašku. Ale možná to opravdu není moc objektivní.
Abych to shrnula – na to, že se jedná o vskutku odvážný počin – se Hamlet povedl. Autorovi se podařilo dodržet hlavní dějovou linii a tak i v jeho podání se jedná o tragédii, kde hlavní roli hrají láska, zrada, pomsta a nenávist. Netvrdila bych, že se jedná o vrchol českého muzikálu, ale rozhodně bych ho nepřiřadila k těm několika nepovedeným pokusům o původní český muzikál. Hamlet production se zajistila skvělé obsazení a během pár měsíců vyrostlo nové divadlo, to vše dohromady je důkazem toho, že když se někdo pro něco rozhodne a nadchne, jde i to zdánlivě nemožné.
(Fakta a citáty jsou převzaty z divadelního programu, vydaného u příležitosti premiéry muzikálu Hamlet, prvního vydání z listopadu 1999).
jaro 2000
Trochu vyčerpávající na informace, já vím. Ale bylo to do firemního časopisu ;-), i když mam pocit, že mi to stejně celý neotiskli :-).