Malé Nosticovo divadlo nad Čertovkou
Nosticova 2a, Praha 1
| Úprava, dramaturgie, režie: | Ivo Šorman |
| Hudba: | Filip Topol |
| Odborná dramaturgická spolupráce: | Josef Topol |
| Hrají: | Erika Deutschová |
| Tomáš Petřík |
Můj názor
Kočka na kolejích od Josefa Topola je klasikou české divadelní scény. Přestavení v režii Ivo Šormana se dočkalo již třetího nastudování. Poprvé toto představení uvedl režisér Šorman ve svém v divadelním studiu Neklid a následně, po asi dvouleté pauze, v Divadle Vikadlo. V obou představeních se v roli Évi představila Erika Deutschová a jejím partner v roli Vény byl nejdříve Petr Verner a následně Filip Čáp. V současné době můžete hru vidět na jevišti Malého Nosticova divadla. Představitelka Évi zůstala stejná. V roli Vény se nově objevil Tomáš Petřík (ti chlapi prostě nic nevydržej :o)).
Viděla jsem jen posledně jmenované představení, takže nemohu srovnávat. Ale to co jsem shlédla, rozhodně stálo za to. Láska, nenávist, zloba, pláč i milování se na vás valí z jeviště a osloví vás natolik, že je těžké si zachovat odstup diváka. Výkony obou představitelů jsou prostě skvělé.
Tím smutnější je, že při této hře zeje hlediště Nosticova divadle prázdnotou. Při mojí návštěvě se nás tam nesešlo ani 20 :o(. Nezaslouží si to ani hra, ani herci. Proto neváhejte a vyražte na Kočku na kolejích.
A nyní několik oficiálních informací
O hře
Vypovídati o nás jazykem Topolovým zdá se být tak přirozené, jako udivující. Čtyři desetiletí hluboká propast času jakoby se adaptací smyslů transformovala v existenciální úzkost dnešních třicátníků. Stěhovák Véna je suverén (nebo není), servírka Évi touží po rodinném krbu, který jednou tak jako tak udělá místo pro malej běhoun…
Hra je dialogem dvou milenců po sedmiletém vztahu na jedné provinční železniční zastávce v noci, když čekají na vlak cestou z výletu. Topolova "hra o třech situacích" nemá děj v běžném slova smyslu. Jde v podstatě o soupis toho, co se „té noci“ stalo…
Hru Kočka na kolejích napsal Josef Topol v roce 1964. Její první řádky vznikly na železniční zastávce Svárov na trase tzv. Posázavského pacifiku z Prahy-Braníka do Čerčan, kde Josef Topol čekal na vlak. Název hry pochází ze vzpomínek na Poříčí nad Sázavou, kde s rodiči Topol žil a kde dodnes vlastní domek. Našel zde na kolejích přejetou kočku - odtud pochází název hry.
Josef Topol
je považován za nejvýznamnějšího představitele české dramatické tvorby vznikající v letech komunistického režimu. V době, kdy psal svou prvotinu (Půlnoční vítr, 1955), byl pomocným lektorem v divadle E. F. Buriana (1953-1956) a současně studoval na Divadelní fakultě AMU divadelní vědu a dramaturgii. Poté se již zcela věnoval psaní her pro tvůrčí tým Otomara Krejčí v Národním divadle (Jejich den, 1959; Konec masopustu, 1963) a přebásnění Shakespearovy tragédie Romeo a Julie (1963). V roce 1965 spoluzaloažil s O. Krejčou, K. Krausem, M. Tomášovou a J. Třískou Divadlo za branou, kde první premiérou byla jeho Kočka na kolejích (1965). Zde byly uvedeny ještě další dvě Topolovy hry (Slavík k večeři, 1967 a Hodina lásky, 1968). J. Topol pro potřeby divadla spolupracoval na překladech her Čechova a Shakespeara. Po roce 1972 nemohl dlouho sehnat zaměstnání. Po tříletém působení v Lyře pragensia, byl po podepsání Charty 77 propuštěn a zaměstnání v kulturní sféře se pro něj definitivně uzavřelo. Do listopadu 1989 byl zaměstnán jako dělník. V té době pod cizím jménem pracoval pro činoherní studio v Ústí nad Labem jako překladatel a zároveň psal dál hry (Sbohem, Sokrate!, 1976, Stěhování duší, 1985, Hlasy ptáků. 1989), které se jevištního uvedení dočkaly až po listopadu 1989. po celou dobu ovšem byly jeho hry uváděny v zahraničí.
Filip Topol
od roku 1979 vedoucí, skladatel, pianista, zpěvák a textař skupiny Psí vojáci,
vydal dvě sólová alba, zkomponoval scénickou hudbu k celé řadě divadelních inscenací, jeho písňové texty mají charakter poezie a byly vydány samostatně v knižní podobě, drobné prozaické útvary vydává nakladatelství MAŤA.
