| překlad | Petr Štědroň |
| režie | Ivan Řezáč |
| dramaturg | Jiří Trnka |
| scéna | Aleš Hnízdil |
| kostýmy | Agnieszka Pátá |
| hudba | Vratislav Brabenec |
| produkce | Hana Štulcová |
| Klára | Klára Pollertová-Trojanová |
| Irene | Klára Cibulková |
| Gottfried | Kamil Halbich |
| Tomas | Vojtěch Štěpánek j.h. |
| Elizabeth | Eva Lecchiová j.h. |
| Georg | Tomáš Pavelka |
| Číňan | Robert Jašków |
| Průvodce | Jaroslav Šmíd |
V jednom obyčejném městě žije Klára. Klára hledá práci, hledá lásku, hledá své místo ve světě, o kterém si myslí, že jí něco dluží…
Jednoduchá charakteristika divadelní hry, že? Ale kdo Klářiny vztahy viděl musí uznat, že naprosto výstižná. V téhle větě je opravdu zahrnuto vše podstatné.
Ale k vlastnímu představení Klářiny vztahy, hry od německé autorky Dey Loher.
Je to fakt síla. To bylo asi první, co mě napadlo, když jsem toto představení viděla poprvé. A nejen mě, podobné pocity zažívali všichni, s kým jsem o Klářiných vztazích mluvila.
První co mě zaujalo, byla scéna (mám ráda jednoduché scény) - dřevěné palety s dlouhými drátěnými pruty. Jedny tvoří řadu a rozdělují jeviště na dvě poloviny a druhé, to je spíš shluk drátěných prutů stojí na levé straně (tedy z pohledu diváka). O těch prohlásil můj kamarád, který studuje scénografii na DAMU, že jsou tam jen proto, aby bylo na co napíchnout ptáčka :o) Kdo viděl, ví o čem mluvím, kdo ne, pochopí až hru uvidí. Přiznám se, že scénografii nerozumím. Scénu posuzuju podle toho jestli se mi líbí nebo ne a tahle se mi líbí. I když musím dát za pravdu i svému kamarádovi, jiný účel této části scény jsem taky nenašla....
Režie se netradičně ujal člen hereckého souboru Švandova divadla Ivan Řezáč a dle mého názoru, velmi úspěšně.
Hra je depresivní, i když ve mě nevyvolává depresi v pravém slova smyslu. Je to zamotaný příběh, který se těžko popisuje.... ale pokusím se o to, alespoň v hrubých obrysech.
Na jedné straně stojí nespoutaná, trochu nezodpovědná, svobodomyslná, lehkovážná Klára, která přišla o práci a žádá spolu se svým přítelem Tomasem prostřednictvím svého švagra Gottfrieda o úvěr v bance.
Na straně druhé Gottfried a jeho žena, Klářina sestra, Irene. Pořádný, pedantský, upjatý až afektovaný, nudný manželský pár. Klářin životní styl je pobuřuje.
Další strana - Tomas, Klářin přítel, mající současně poměr s penzionovanou učitelkou Elisabeth. Tápající mezi oběma ženami a hledající správnou cestu. A další - Elisabeth, Tomasova milenka. Bývalá učitelka biologie. Žehrá na svůj úděl předčasně penzionované učitelky, odepsané ženy. A snaží se smířit se s tím, že ji Tomas kvůli Kláře opouští.... A další - Georg. Lékař, se kterým se Klára setkává, když si chce vydělat peníze tím, že dá své tělo k dispozici vědě. Georg jí jako lékař odmítá, avšak udělá z ní však svojí milenku. Celkem jasně dané postavy, charaktery, situace.... Tak by to mohlo vypadat, že? O to větší překvapení nás čeká... Myslím, že by nebylo správné vyzrazovat jakou úlohu v celé hře hraje bezejmenný číňan, jak se změní životní postoje Irene i jejího muž Gottfrieda a jak se nakonec „změní“ i sama Klára..... To prostě musíte vidět sami. Ale jak již bylo řečeno v úvodu, rozhodně se nejedná o odpočinkovou hru... je třeba u ní přemýšlet, nestačí se jen tak nechat nést dějem.... Každý ji pochopí trochu jinak a jak jsem zjistila z reakcí odcházejících diváků, někdo vůbec..... Ale to k divadlu přece patří, ne? Udělat si vlastní obrázek, vlastní názor.....
